Bít a zabíjet

@staryvlk před časem horlil proti hrozbě "feminisace celé společnosti" a vyjádřil mj. nelibost nad zrušením povinné základní vojenské služby, která prý postupujícímu úpadku mužnosti v mužské populaci alespoň trochu odpomáhala.

Na článek jsem si vzpomněl v kontextu širšího přemýšlení o tom, jak se z chlapce "vyrábí" mladý muž. Autorova teze, kterou jsem prve pospíchal v komentářích zpochybnit, totiž není zastávána nijak ojediněle a je to tedy přinejmenším široce sdílený omyl. Nebo to omyl není a základní vojenská služba pedagogickému cíli zformování dospělého muže skutečně více či méně dobře sloužila.

Nějaké pokusy o identifikaci toho, čím by snad vojna mohla k oné důležité proměně přispět, zazněly už pod článkem: Jistě se od dospělého muže očekává jistá odolnost či zátěžová tolerance, a tu na rovině tělesné podporovalo cvičení, na rovině duševní také všechny obtíže, omezení a nesmyslnosti vojenského života.

Jinde se zdůrazňovala blahodárnost dlouhodobějšího odtržení od zázemí domova, která má význam zejména pro osamostatnění těch, kdo do té doby vyrůstali obklopeni péčí rodičů.

Jistou roli může hrát to, že je daná životní fáze společností vnímána jako přechodová, a přístup okolí k jedinci, který jí prochází, se mění, což ovlivňuje i jeho sebepojetí a vystupování.

Zvlášť poukázat chci ovšem na moment vyjádřený v názvu článku: účelem (přinejmenším účelem deklarovaným) základní vojenské služby je výcvik v používání násilí pro blaho společnosti. Voják přijímá pověření jejím jménem "bít a zabíjet" - a je mu poskytnut dostatek příležitostí osvojit si k tomu potřebné dovednosti. Zdá se mi, že pro sledovanou proměnu, nebo přinejmenším pro jeden její rozměr, je významná situace, kterou dnešní evropský člověk zažívá spíše jen výjimečně: situace boje o přežití: "zabij, nebo budeš zabit". Nemyslím, že by kasárna a cvičiště umožňovala přímo ji zažít (to se nasimulovat nedá), ale snad zakládají  sebedůvěru pramenící z kompetence: "pokud to bude potřeba, umím použít střelné zbraně, rozpárat protivníkovi břicho nožem, ..." A při troše štěstí snad i vytvářejí docela dobrý základ pro to, aby se dotyčný mohl nejen "chovat jako muž" (což snad autorovi výše zmiňovaného článku dnes schází nejvíce), ale také se v případě potřeby "jako muž zachovat", když si i v dobách míru situace vyžádá násilné řešení.

Pokud byste se někdy ocitli v situaci, kdy by váš život závisel na pisateli tohoto článku, pak - slovy z krucifixu před kladenským plicním dispensářem - "doufejte v Boha", protože vaše pozemská naděje vám patrně ani nepřispěchá na pomoc, natož aby vás "z pěsti neurvalého utlačovatele" vytrhla. -- To výjimečně není spekulace. Jsou lidé, kteří by mohli vyprávět.