"Římský vojáci"
Čerstvý článek na NLM (jestli chcete znát můj názor, tak ne, nepovažuji za pomoc víře dětí dát jim na hraní dvě almary plné zbožného kýče) vyvolal vzpomínku na neděli.
Jsem přesně takový ten typ dospělého, kterého, jste-li rodiče malých dětí, při bohoslužbách nechcete mít za souseda v lavici (a ani nebudete, protože kdyby zmerčil, že se k němu nějaká famílie hrne, dal by se, hlava nehlava, na útěk), neboť se stále mračí a při každé vhodné i nevhodné příležitosti vám dává najevo, že ho přítomnost (vás a) vašich ratolestí obtěžuje.
Když tuto neděli neznámý mladý otec nakonec zkrotil svýho malýho (zas tak malej teda nebyl; to pro nás v jeho věku neexistovalo, abychom pobíhali po boční lodi, jak se nám zlíbí!) rozjivenýho parchanta, s rozpaky jsem pozoroval, jak nezvladatelné děcko nosí v náručí po zastaveních křížové cesty a snaží se ho udržet v klidu improvizovaným výkladem. "... no, to sou římský vojáci ... tady už ho vedou, že ho zabijou ..." (Také jste jako malí zbožňovali římské vojáky?)
Nekvalifikovaný odhad hmotnosti rozjivenýho parchanta mě přivedl k soucitu s otcem a k úvaze o účelnosti zařizování bohoslužebných prostorů. Proč musí všechny obrazy s římskými vojáky viset tak vysoko?
A ještě k těm vojákům: dokud mě věk a jemu odpovídající schopnosti řadily ke konzumentům "křesťanské kultury pro děti", Kristus Pán vedle římských vojáků prostě neměl šanci vypadat ani trochu zajímavě. Protože co je zářící vlasato-vousatý borec v noční košili proti po zuby ozbrojenému vojákovi v brnění a s chocholem na přilbě? Jestli z toho plynou nějaké důsledky pro křesťanskou výchovu, nebo pro utváření vizuální složky oné "křesťanské kultury pro děti", to přenechávám k úvaze čtenáři.
Z komentářů pod tím TLM článkem:
"Denise
This is my Parish. It is pretty awesome. You ought to see the Altar. When I am at Holy Mass I feel like I am in Heaven."
Myslím, že ten oltář radši vidět nechci. :-D
Mne vždycky fascinovaly ty hypertrofované lýtkové svaly pochopů.... Ale Pán Ježíš či sv. Šebestián u mučednického kůlu - taky dobrý, to jsem znal z Vinnetoua....
Církev svatá není k římským vojákům spravedlivá, když je zobrazuje daleko nejčastěji jako vykonavatele umučení Páně, přestože jistě mnohem více římských vojáků během následujících staletí přijalo víru a dosáhlo nebeských příbytků.
Alespoň částečná náprava by se měla zjednat zbudováním kostela Všech svatých římských vojáků, kde by všichni od sv. Longina a setníka Kornélia až po [nevím, kdo byl poslední] měli svůj oltář nebo alespoň obraz, přičemž jednotlivá vyobrazení by dbala archeologických poznatků o výzbroji a výstroji římských legií v době a oblasti působení toho kterého světce. Ti, o jejichž životě toho ani z legend mnoho nevíme, by posloužili jako manekýni pro předvedení vybavení méně známých jednotek.
Hlavním lákadlem by byl zajisté oltář sv. Šebestiána s cyklem obrazů zachycujícím kromě jeho dvojího mučednictví také jeho předchozí působení v uniformě pretoriánské stráže. Obraz(y?) Svlékání sv. Šebestiána, předcházející jeho prvnímu mučení, by pak umožnil předvést i historické poznatky ohledně oblečení obvykle skrytého pod zbrojí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.