Je jistě vhodné, aby péče o liturgickou hudbu byla v rukou lidí majících k tomu odpovídající přirozené disposice a speciální vzdělání. A je velmi pošetilé, když se neodborník pokouší odborníkovi mluvit do práce. Právě o takových pošetilých činech jednoho nekůrového blouda ale, milé děti, bude dnešní vyprávění.
Před lety o jedné neděli v nejmenovaném kostele doprovázelo svaté přijímání instrumentální sólo. Evidentně improvisované, co do nálady velice chmurné a dramatické. Skvěle by se vyjímalo, řekněme, jako meditace po misijním kázání o smrti a pekle. Ale ke svatému přijímání, v neděli, navíc možná v době velikonoční? I počíhal jsem si po mši na interpretku a poněkud vyčítavě se jí zeptal, proč že nás počastovala takovou dávkou chmury. Dostalo se mi překvapivé odpovědi: "Jakube, tak to chtěl Pán Ježíš." Protože s Pánem Ježíšem se těžko diskutuje, vícekrát už jsem si nic takového nedovolil.
Podobně dávno, v dobách, kdy jsem znal žalmy jen velice špatně a latinsky vůbec ne, zbystřil jsem sluch při jedné z vložek místního vokálního tělesa a po mši odchytil varhaníka: "Prosím vás, proč jste zpívali Domine, salvum fac regem*)? Vy jste monarchista? Nebo co to mělo znamenat?" I tentokrát se mi dostalo odzbrojující odpovědi: "To byl, prosím, Palestrina."
* Žalm 20,10 ve znění Vulgáty
Z toho samozřejmě plyne celá řada poučení. To nejzásadnější ale platí udatnému osazenstvu kůrů: kdo hraje vždy a pouze to, co chce Pán Ježíš, má vždycky pravdu. (Vyzkoušejte na svého duchovního správce.)
V Itálii jsem zažil to, co jsem do té doby znal jen z vyprávění - dirigenta lidu. Bylo to, pravda, při mši před vystaveným Turínským plátnem, takže za ne-běžných okolností. Měli jsme zpěvníčky s písněmi kancionálového charakteru bych řekl, doprovázeno varhanami. U ambonu stal kněz(!) v albě a štole, zpíval do mikrofonu a pravicí nám kynul do rytmu. Děsně mě to iritovalo, ne jen proto, že mně jakožto textu a melodie neznalému byla jeho snaha k ničemu, jelikož jsem stejně musel hledět do zpěvníku.
Hudebně-zpěvní složku nedělní papežské liturgie na náměstí si vůbec nevybavuji, znamená to, že mě ani nenadchla, ani nepohoršila...
„Takže dnes je situace taková, že tam, kde to ještě jakž takž funguje (a ČR k takovým místům nesporně patří) to funguje proto, že se tam liturgická reforma uplatnila jen mírně a nedůsledně.“
— Proto také my, přemoudřelí konciloví konservativci následovaní potěrem Ratzijugend, preferujeme liturgii tzv. „obnovenou“ před katolickou, že áno.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.