Metabolity ducha korábu pouště

Takový člověk nemůže být nikdy šťastný

3. 9. 2015 22:54

Před jedním kamarádem, nosícím řeholní oděv, jsem se kdysi letmo zmínil o svém dědečkovi. O tom dědečkovi, který by, nebýt Vítězného února a Akce K, někdy v roce 1950 nebo 1951 pravděpodobně byl složil řeholní sliby. Mnohem víc než dva synové by mu říkali "otče", ale nikdo by ho nikdy neoslovil "dědečku". Díky zmiňovaným událostem ale šel z noviciátu do internace, z internace do PTP, ... a později na svobodě se vydal tím směrem, který zahrnuje právě i možnost být jednou dědečkem.

"Zradil své povolání. Takový člověk nemůže být nikdy šťastný." Kamarád-řeholník měl všechno pěkně utříděné a okamžitě měl jasno, s ostrostí pohledu vlastní některým konvertitům.Já jsem se ale musel usmát. Kdyby byla řeč o někom cizím, možná bych ochotně přitakal. Jenže - tady jednoduše nesedí fakta. Kdyby se totiž někdo zeptal, jestli znám někoho, kdo je opravdu šťastný, po chvilce přemýšlení bych nejspíš odpověděl "no ... možná dědeček."

Rozumějte, nemám na mysli štěstí toho typu, jako když se závistivě díváte na něčí majetek, rodinu, kariéru - "to je prostě šťastný člověk!" (Jak šťastné to štěstí ve skutečnosti je, je třeba ověřit přímo u šťastlivce.) Ani štěstí, o kterém se někdy vzájemně přesvědčují milenci, a které vezme za své, sotva doběhnou chemické procesy, které ho nesou. Štěstí, které mám na mysli, bych pracovně definoval jako přitakání vlastnímu životu se vším, co jím prošlo a co ještě přijde - s vděčností a důvěrou. Není to štěstí pozlacené ani růžové, a cesta k němu pravděpodobně obnášela mnohem víc námahy a bolesti, než může dohlédnout někdo, kdo je svědkem jen zhruba její poslední čtvrtiny.

 

O dědečka se tudíž nebojím. Ale - citovaný břitký soud, ač protipříkladem zkrácen o nárokovanou všeobecnost, přeci není úplně vyřazen ze hry. Jeho břit hrozí zasáhnout hlavu o dvě generace dále, než na kterou původně mířil: co ty, nemnichu? Můžeš ty být šťastný?

Zobrazeno 1839×

Komentáře

silenka

Mě to Vámi zmiňované štěstí právě zaujalo, protože tím trochu pohrdám - nějaká muška jenom, nekřesťanská. Ale když jsem k sobě upřímná, tak mi právě o zemité štěstí jde - mít se tělesně dobře a být happy mám jako cíl. Přeju si nemít, ale možná s tím budu muset dožít jako s takovým trapným nanicovatým křížem. Snad i tak dojdu do nebe.

dromedar

Zdá se, že si myslíte, že by měl křesťan pohrdat pozemskými skutečnostmi, nebo přinejmenším svým vlastním "pozemským štěstím". Pokud si to myslíte doopravdy, zajímalo by mě, proč.

Zobrazit 16 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio