"Nanebevzetí Matky Boží, Panny Marie ... vrchol jejího života! ... dnes bychom se měli radovat, z celého srdce!"
Máloco umí pohřbít kázání tak spolehlivě jako konstatování, že bychom se měli radovat. (Tím spíš, když je to opravdu dlouhé a únavné kázání točící se donekonečna kolem toho, že všechno je projevem Boží lásky.)
Pokud se má za to, že je pro nějaký den obzvlášť příhodné radovat se, je namístě sáhnout po "pastoračních prostředcích pro práci s emocemi návštěvníků bohoslužeb", zejména po liturgické hudbě.
Ale přesně to se včera večer na Strahově povedlo výtečně! Kdo by se neradoval ze skvěle zazpívaného a perfektně srozumitelného chorálního introitu, toho Říhovského Missa loretta chladným nechat nemohla. Srdečný dík všem, kdo takovou velkolepou hostinu připravili.
("Hej, moment, tady pořád o muzice ... neměl by ses spíš než z muziky radovat z nanebevzetí Bohorodičky?" - to je zcela legitimní otázka. Protože ji ale už vícekrát dobře zodpověděli jiní, dovolím si ji tady nerozvádět, leda že by někoho pálila.)
Btw. Nechtěl byste napsat nějakou sérii muzikologických článků?
To, že jsem z mladické nerozvážnosti přesvědčoval lidi o pravdě, to už mě přestalo bavit.
Taky nedělám jen co mě baví.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.