Metabolity ducha korábu pouště

... kterého milujeme.

7. 6. 2015 18:28

"Nejsem zrovna růžencový člověk," mohl bych říci, a byl by to pěkný eufemismus. Zkrátka - růženec se modlím jen sporadicky. Včera večer se mi usínalo nějak hůře než obvykle a že jeden růženec (tento) ležel na dosah, dostal jsem špatný nápad chopit se ho. Brzy mi došlo, že to není vhodná cesta k rychlému usnutí a odložil jsem ho akorát u "... kterého milujeme". Pak jsem odehnal pokušení vstát a ještě před usnutím napsat tento článek. Zanedlouho jsem konečně upadl do kýženého občerstvujícího bezvědomí.

"... kterého milujeme." V začátcích pražského studia teologie jsem se jednou spolu se seminaristy zúčastnil noční pouti z Prahy na Svatou horu u Příbrami. Cestou jsme se mj. střídali v předříkávání růžence a nadchlo mě, když jeden z kolegů upravil tradiční formuli na "... kterého se snažíme milovat." Je to takové méně nafoukané a více přiměřené realitě, ne? Ono "milujeme" je možná v ústech velké části katolíků bezstarostně opakovaná lež! Kdo může říci, že miluje Krista? Já těžko.

 

J. L. Austin ve své zřejmě nejznámější knize How to do Things with Words (česky vyšlo pod titulem Jak udělat něco slovy) systematicky rozvádí a prohlubuje postřeh, že zatímco tradiční filosofie se na řeč dívá téměř výhradně jako na nosič sdělení a proto se zajímá o pravdivost výpovědi, správnost stavby soudu atd., řeč má vedle přenosu sdělení ještě další, neméně významnou funkci: mnohdy tím, že něco říkám, neformuluji sdělení, u něhož má smysl se ptát po pravdivosti nebo nepravdivosti, ale něco dělám. Slovo může být - a mnohdy je - "činem", který vytváří, ruší nebo modifikuje nějakou sociální realitu. Austin jako příklad opakovaně používá (sekulární) svatební obřad. Pronesení správných slov za správných okolností (pronášejí je lidé oprávnění uzavřít sňatek před k tomu příslušným úředníkem atd.) zakládá závažnou právní skutečnost - manželství.

Snad je již zřejmé, kam mířím: když začínáme růženec třemi zdrávasy - "... v kterého věříme ... v kterého doufáme ... kterého milujeme ..." - vůbec nejde o nějakou deklaraci osobní zbožnosti, resp. toho, že se skvíme teologálními ctnostmi. Nejde o nějaký filtr, který by měl zastavit bezbožníka a donutit ho říci "ne, odpusťte, dál já nemůžu, protože ho ve skutečnosti nemiluji". Nejde ani o nástrahu testující ochotu katolického stáda k bezmyšlenkovité lži. Není potřeba měnit na "kterého se snažíme milovat". Protože tady nejde o sdělení. Tady nemá smysl otázka, jestli modlící se říká pravdu, jestli opravdu miluje. Ten, kdo se modlí zdrávasy, kterými začíná růženec, tím, co říká, dělá to, co říká - věří, doufá, miluje.

 

Kdo Austina četl, upozorní, že jsem opominul celou problematiku toho, že se "řečový akt" může nepovést. Možná ten, kdo pronáší správná slova, ve skutečnosti celou věc nemyslí upřímně (růženec se modlím jen naoko, abych získal přízeň katolické babičky/partnerky/vypadal před kýmkoli jako zbožnější dromedár, než doopravdy jsem), nebo k ní není způsobilý (nejsem v milosti posvěcující a tudíž nemám teologální ctnosti, které se tu "realizují"), nebo chybí okolnosti k realizaci toho kterého řečového aktu nutné (modlitba růžence ale takové nutné okolnosti nemá, takže je proti tomuto způsobu selhání imunní). To je pravda. Pro běžnou situaci, kdy se někdo chápe růžence s upřímným úmyslem modlit se, však nic z toho nebývá relevantní.

Zobrazeno 1891×

Komentáře

Zdendanda

U nás v kostele jsme se modlívali "kterého chceme nadevšechno milovat".

organo

U nás zase "kterého se učíme nadevše milovat".

maxmilianrex

Ve zpěvníku Děditství otců, vydané Bratrstvem sv Pia X. je "...... který v nás víru rozmnožuj,.....který v nás naději posiluj,.....který v nás lásku rozněcuj"

dromedar

V oficiálních sbírkách modliteb (za takové považuji začátek Kancionálu nebo dodatek Kompendia KKC) je "kterého nade všechno milujeme" nebo "kterého milujeme".

Vše výše zmíněné jsou úpravy - jistě dobře míněné a zbožné - právě v tom směru, který se tu snažím zpochybnit.

maxmilianrex

Máte pravdu, že mi to nikdy nešlo přes hubu s dobrým svědomím, alespoň v duchu jsem si k tomu dodal něco ve smyslu výše uvedených příspěvků. Ale docela by mě zajímalo, jak jste myslel to, že růženec není dobrá cesta k usnutí, zrovna nedávno při rodinném katechismu jsme o přemýšleli, jestli ano nebo ne.

dromedar

Prostě bych neusnul. Když jsem byl mladší, usínal jsem při něm dobře. Ale teď by mě, zvlášť v nespavý večer, spolehlivě udržel při vědomí až do konce.

Hodnocení správnosti toho, že někdo používá růženec jako prostředek k usnutí, přenechám jiným. Myslím ale, že když se někdo opravdu snaží modlit, není to, že tím sleduje i nějaké další, v zásadě bohulibé cíle, hříšné.

maxmilianrex

K tomu jsme také tak nějak došli.

jsuc

Podobně i:
Vzhůru srdce! Máme je u Pána.

Pavel_Jan

Dříve to nejspíš bylo takhle:
Zdrávas Maria,.. Ježíš, který v nás račiž rozmnožiti víru.
Zdrávas Maria,.. Ježíš, který v nás račiž posilniti naději.
Zdrávas Maria,.. Ježíš, který v nás račiž roznítiti lásku.
Pokladnice odpustkových modliteb: modlitební kniha, sestavená z nových odpustkových modliteb, schválených Piem XI. a vydaných ve sbírce Preces et pia opera indulgentiis ditata dne 31. prosince 1937. V Praze: Vyšehrad, 1939. 344, [VII] s.

dromedar

ok, ale v tom případě bychom se neměli spokojit s jedním "dříve" (1939), ale prozkoumat pokud možno celou dosavadní historii latinských i českých znění růžencových "vložek". (Já tu historii zatím neznám, jsem připraven nechat se překvapit.)

Od "dříve" odhlédnuto: za výše podaným výkladem aktuálního oficiálního znění si stojím. Kdyby ho někdo chtěl zpochybnit věcně (ne "dříve to bylo jinak", ale "věcně je to blbost"), určitě by mě to zajímalo.

Pavel_Jan

@dromedar Prozkoumat by to chtělo. Myslím, že to vychází z latinského znění a současná podoba je jak jinak než "druhovatikánská". Podobných nelogičností se dopustili od 60. let v mnoha dalších případech (např. překlad konsekračních slov za mnohé – za všechny). To mluví za vše.

dromedar

Do diskuse o překladu "pro multis" bych tu zabředával nerad, ale přiznat barvu můžu: podle mého nejlepšího vědomí je to nafouknutá bublina, k revizi překladu konsekračních slov nevidím (vážný) důvod.

K našemu tématu můžu jenom zopakovat, že dobrý smysl dává jak "který v nás račiž rozmnožiti víru", tak "kterého milujeme". V obou případech jde o teologální ctnost lásky, která je v prvním případě vyprošována jako dar, v druhém případě "konána" (srov. v modlitebních knížkách modlitby "úkon víry" atd.), ovšem se zvláštním zaměřením na Krista.

dromedar

* reprodukoval jsem špatný citát, mělo být samozřejmě "který v nás račiž rozmnožiti lásku"

Pavel_Jan

V první části článku i v diskusi je dobře vyjádřené, kde je problém se současným zněním. Lidé vědí a cítí, že to mnohdy není upřímné.
Ale v tomhle případě nemám zásadní problém ani s jedním. Původní komentář je pro lidi, kterým současná podoba přijde neupřímná. Tak můžou používat starou formu. :)
(Ovšem s nesprávným překladem konsekračních slov zásadně nesouhlasím. Ale to je na jinou debatu.)

Zobrazit 14 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio