Metabolity ducha korábu pouště

... kterého milujeme.

7. 6. 2015 18:28

"Nejsem zrovna růžencový člověk," mohl bych říci, a byl by to pěkný eufemismus. Zkrátka - růženec se modlím jen sporadicky. Včera večer se mi usínalo nějak hůře než obvykle a že jeden růženec (tento) ležel na dosah, dostal jsem špatný nápad chopit se ho. Brzy mi došlo, že to není vhodná cesta k rychlému usnutí a odložil jsem ho akorát u "... kterého milujeme". Pak jsem odehnal pokušení vstát a ještě před usnutím napsat tento článek. Zanedlouho jsem konečně upadl do kýženého občerstvujícího bezvědomí.

"... kterého milujeme." V začátcích pražského studia teologie jsem se jednou spolu se seminaristy zúčastnil noční pouti z Prahy na Svatou horu u Příbrami. Cestou jsme se mj. střídali v předříkávání růžence a nadchlo mě, když jeden z kolegů upravil tradiční formuli na "... kterého se snažíme milovat." Je to takové méně nafoukané a více přiměřené realitě, ne? Ono "milujeme" je možná v ústech velké části katolíků bezstarostně opakovaná lež! Kdo může říci, že miluje Krista? Já těžko.

 

J. L. Austin ve své zřejmě nejznámější knize How to do Things with Words (česky vyšlo pod titulem Jak udělat něco slovy) systematicky rozvádí a prohlubuje postřeh, že zatímco tradiční filosofie se na řeč dívá téměř výhradně jako na nosič sdělení a proto se zajímá o pravdivost výpovědi, správnost stavby soudu atd., řeč má vedle přenosu sdělení ještě další, neméně významnou funkci: mnohdy tím, že něco říkám, neformuluji sdělení, u něhož má smysl se ptát po pravdivosti nebo nepravdivosti, ale něco dělám. Slovo může být - a mnohdy je - "činem", který vytváří, ruší nebo modifikuje nějakou sociální realitu. Austin jako příklad opakovaně používá (sekulární) svatební obřad. Pronesení správných slov za správných okolností (pronášejí je lidé oprávnění uzavřít sňatek před k tomu příslušným úředníkem atd.) zakládá závažnou právní skutečnost - manželství.

Snad je již zřejmé, kam mířím: když začínáme růženec třemi zdrávasy - "... v kterého věříme ... v kterého doufáme ... kterého milujeme ..." - vůbec nejde o nějakou deklaraci osobní zbožnosti, resp. toho, že se skvíme teologálními ctnostmi. Nejde o nějaký filtr, který by měl zastavit bezbožníka a donutit ho říci "ne, odpusťte, dál já nemůžu, protože ho ve skutečnosti nemiluji". Nejde ani o nástrahu testující ochotu katolického stáda k bezmyšlenkovité lži. Není potřeba měnit na "kterého se snažíme milovat". Protože tady nejde o sdělení. Tady nemá smysl otázka, jestli modlící se říká pravdu, jestli opravdu miluje. Ten, kdo se modlí zdrávasy, kterými začíná růženec, tím, co říká, dělá to, co říká - věří, doufá, miluje.

 

Kdo Austina četl, upozorní, že jsem opominul celou problematiku toho, že se "řečový akt" může nepovést. Možná ten, kdo pronáší správná slova, ve skutečnosti celou věc nemyslí upřímně (růženec se modlím jen naoko, abych získal přízeň katolické babičky/partnerky/vypadal před kýmkoli jako zbožnější dromedár, než doopravdy jsem), nebo k ní není způsobilý (nejsem v milosti posvěcující a tudíž nemám teologální ctnosti, které se tu "realizují"), nebo chybí okolnosti k realizaci toho kterého řečového aktu nutné (modlitba růžence ale takové nutné okolnosti nemá, takže je proti tomuto způsobu selhání imunní). To je pravda. Pro běžnou situaci, kdy se někdo chápe růžence s upřímným úmyslem modlit se, však nic z toho nebývá relevantní.

Zobrazeno 1892×

Komentáře

dromedar

* reprodukoval jsem špatný citát, mělo být samozřejmě "který v nás račiž rozmnožiti lásku"

Pavel_Jan

V první části článku i v diskusi je dobře vyjádřené, kde je problém se současným zněním. Lidé vědí a cítí, že to mnohdy není upřímné.
Ale v tomhle případě nemám zásadní problém ani s jedním. Původní komentář je pro lidi, kterým současná podoba přijde neupřímná. Tak můžou používat starou formu. :)
(Ovšem s nesprávným překladem konsekračních slov zásadně nesouhlasím. Ale to je na jinou debatu.)

Zobrazit 14 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio