Metabolity ducha korábu pouště

"Bůh mě povolal k manželství"

12. 6. 2015 21:04

Od jisté doby miluji plytké knihy. Zatímco knihy hluboké často na čtenáře explicitně či implicitně vznášejí vysoké nároky, čtení plytkých knih je bezpečné, nenáročné, čtenář může zůstat v pohodlí soudícího pohledu z výšky. [tady jsem smazal jednu metaforu, která by byla málokomu srozumitelná]

Všem, kdo milují plytké knihy stejně jako já, mohu vřele doporučit Youcat - plytkou knihu par excellence.

(Konec reklamy, která se zbytkem článku souvisí jen nepřímo.)

 

Zmiňované plytké knihy čl. 374. mj. říká:

... Proto rodiče mají s důvěrou odevzdávat své děti do Božích rukou, pokud Bůh povolá jejich potomky do manželství nebo si je vyvolí k řeholnímu či kněžskému stavu.

To je, jen tak mimochodem, výsledek tvořivosti české redakce. Německý originál zní:

... Daher sollen Eltern ihre Kinder voll Vertrauen in die Hände Gottes geben, wenn der Herr sie zu einem Leben der Hingabe in einer Ordensgemeinschaft oder als Priester ruft.

Čili, naši západní sousedé nemají o "povolání do manželství" ani slovo.

Nerad bych se mýlil - a stane-li se to, prosím znalejšího čtenáře o opravu - ale pokud vím, mluvit o "povolání k manželství" je věc poměrně novodobá, pramenící patrně z obav z "klerikalismu", z toho, aby nositelé svátostného kněžství a/nebo řeholního zasvěcení náhodou nebyli v nějakém ohledu "něco víc" než ostatní, nebo aby nevzniklo zdání, že jsou Pánu Bohu jaksi milejší, když je k danému životnímu stavu snad zvlášť povolává a ostatní ne.

 

Dovolávám se "běžného způsobu užívání jazyka", toho, jak se v církvi i mimo ni normálně mluví: napadlo by někdy někoho říci "Bůh mě povolal k manželství" ? Neznám nikoho, kdo by se zdravým rozumem něco takového vypustil z úst. Vím, jak vzniklo manželství mých rodičů, prarodičů z obou stran, četných dalších příbuzných a známých - a jakkoli ho mnozí vidí jako velký Boží dar, nikdo na něj nikdy neaplikoval kategorii povolání.

Znám přinejmenším jeden příklad z literatury (viz životopis jednoho letničního pastora "Říkali mu Pan Letnice"), kdy někdo zcela vážně tvrdí, že mu manželku bezprostředně vybral Duch svatý. O členech letničních církví si ale - možná prominou, možná ne - předběžně myslím své, a ona "božská volba", jak je v knize popsána, navíc nese všechny znaky překročení hranic v pomáhajícím vztahu ... Každopádně, ani "Pan Letnice" neříká, že ho Bůh k manželství povolal, byť jeho zážitek by se tak dal popsat snad nejspíš ze všeho, co znám.

"Povolání do manželství" je, viděno dromedáříma očima, blbost.

 

1. Opravdové povolání, kterému to jméno nic neodpáře, je jedinečná, časovými a prostorovými souřadnicemi určitelná zkušenost. Zkušenost setkání s Bohem. (Proto jsem nikdy nikomu netvrdil, že mě někdo povolal k řeholnímu životu. Žádnou takovou zkušenost nemám.)

2. Jejím výsledkem je radikální přesměrování života z kolejí přirozených na cestu, po které by se povolaný sám od sebe nikdy nevydal. (Ani to nemůžu o sobě říci - řeholní život pro mě byl, jak to vidím, spíš gravitačním těžištěm pokřivených přirozených náklonností než nadpřirozeným darem.)

Nebo ne? Takto postavený pojem povolání jsem získal diletantsky provedenou indukcí především ze zkušeností zachycených v Písmu. Každopádně - v takto postaveném pojmu povolání žádné "povolání do manželství" nemá místo. Zvláště patrné je to v bodu 2 - manželství je dobro, ke kterému zdravý člověk tíhne přirozeně, a není třeba žádného zvláštního obratu.

 

Samostatnou otázkou je, zda pro to, aby někdo mohl legitimně nastoupit cestu diecézního klerika nebo řeholníka, je potřeba povolání ve výše naznačeném smyslu, tj. povolání jako spirituální zkušenost par excellence. Přinejmenším jednou jsem již formuloval svůj názor, od té doby nezměněný, že taková zkušenost potřeba není. Že je možné, samozřejmě s modlitbou a s důkladným úsilím o zralé a dobře podložené rozhodnutí, si životní stav vybrat. Pak bych se ale i tady zdržel řečí o povolání.

Zobrazeno 1095×

Komentáře

dromedar

Srov. již úvod k 2. vyd. svatebních obřadů, čl. 11; Familiaris consortio, čl. 51; Humanae vitae, čl. 25.

Zkrátka dromedáři můžou brblat jak chtějí a dovolávat se, čeho jim libo, ale tradice magisteriálního mluvení o "povolání k manželství" sahá už přinejmenším tři pontifikáty zpátky.

Kollenka

Já to říkám furt, že Bůh volá do manželství. Až je mi z toho volání někdy špatně.

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio