Na podzim jsem se na stará kolena začal učit hrát na klavír. (Kolena, kterým ještě nebylo třicet, si těžko mohou vážně nárokovat přívlastek "stará", ale s klavírem je obvyklé začínat o nějakých dvacet i více let dříve, takže v tomto ohledu stará bezesporu jsou.) Narozdíl od jiných hudebních nástrojů, na které jsem jako dospělý zkoušel hrát, mi záleželo na tom, abych se s klavírem dostal dál než k prvnímu patníku a neosvojil si příliš mnoho zhoubných zlozvyků, pročež jsem se nezačal učit na vlastní pěst, ale vyhledal pomoc učitele.
Na začátku nového školního roku se chystám panu učiteli zdrhnout. Potřebuji totiž učitele nejen ovládajícího dané umění, ale také schopného učit a přiměřeně náročného, učitele, který se nebojí slov jako "přitlačte" a, když je to potřeba, "tento týden jste se flákal". Nízké nároky urážejí schopnosti žáků a učitele dělají zbytečnými.
Ve vysokoškolském prostředí mě nic neuráží tak jako "prosím Vás, mlčte (protože když budete pokračovat, podle všeho akorát předvedete, že nic neumíte, já Vás budu muset vyhodit a otravovat se s Vámi znovu na příštím termínu), dejte mi index a běžte". Mnohem milejší je mi slyšet "přijďte příště," nebo třeba i "zvažte, jestli má smysl pokračovat ve studiu - zjevně na to nestačíte."
tak to tomu učiteli řekni :) třeba ti jen nechce podlomit sebedůvěru..
Když to je hodně o stylu osobnosti a o celkovém přístupu k výuce - což těch pár řádek výše nemůže a ani nechce komunikovat. Jako nemá smysl říkat mně "buď přátelský" nebo "buď kurážný", nemá smysl říkat ani mému učiteli klavíru, že by mohl být náročnější. Článek ale nechce především pomlouvat jednoho konkrétního učitele.
sice moc nerozumím, ale respektuju tvůj pohled na věc.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.