Vyrostl jsem ve farnosti, kde se zpívalo neděli co neděli, týden za týdnem, rok za rokem, vždy jen Břízovo ordinarium. To, že někdy při Břízovu Svatý nebo při Beránku začnu zívat, většinou není aktuální nudou. Je to podmíněný reflex. Když jsem byl malý, mešní kánon pro mě byl asi největší pravidelnou týdenní dávkou setrvalé nudy a jeho dva zmíněné zpěvy tu nudu v mém vnímání jaksi koncentrovaly. Zíval jsem při nich snad úplně vždycky.
Výše řečené je tu proto, že to může částečně vysvětlovat nespravedlnosti, kterých se snad dále dopustím.
I v pražských farnostech, kde se nyní vyskytuji, se Bříza zpívá dosti často, i když tu (naštěstí) nemá takový monopol. Ve mně ovšem v poslední době sílí odpor zvláště vůči jeho Svatý. Jeho melodie spolu s běžně hranou harmonizací je tak nesakrální, nedůstojná, svému místu v průběhu liturgie nepřiměřená, až vulgární ...
Byl bych nakloněn tomu složit slib, že v případě, že bych někdy někde měl sám varhaničit (to je teď jen neškodná divoká představa, trochu ale pracuji na tom, aby to časem bylo třeba i reálně možné), _tohle_ při liturgii rozhodně hrát nebudu. Nejspíš by to ale byla později těžko zodpověditelná a udržitelná mladická unáhlenost.
Byl jsem dnes na večerní v katedrále. Ta byla s ohledem na počet účastníků operativně přesunuta do chórové kaple a doprovázena na v ní umístěné harmonium. Když jsem slyšel svůj nenáviděný kus s jiným doprovodným nástrojem než obvykle, napadlo mě - není to další příklad liturgické hudby, která pro to, aby zněla dobře, potřebuje nějak naladěné/dimenzované/... varhany nebo nějakým specifickým způsobem formované shromáždění? Bříza působil v Příbrami. Na Příbramsko jsme dlouho jezdili na skautské tábory a hrající a zpívající kostel v Rožmitále, v Dublovicích, ve Svatém Janu, ... zní prostě úplně jinak než hrající a zpívající kostel v Kladně nebo v Praze.
(Letos se musím zase alespoň na jeden víkend do Rožmitálu podívat. Příliš dlouho jsem již neslyšel, jak se dozpívá závěrečná píseň - důkladně, až do poslední sloky - varhaník přemoduluje do potřebné tóniny, všichni vstanou a spustí "Pochválená a pozdravená ....!")
Adalberto, to se ti nezdá. Je to dáno tím, že Břízovo ordinárium je prostě nejhranější a melodicky i harmonicky nejjednodušší. Ostatní, zvláště pak Eben, jsou těžší a taky se v každé farnosti hrajou trochu jinak... Takže já když přijedu někam, kde to vyloženě "prasí" tak se nepřipojuji, ačkoliv to znám...
Ebenovo ordinarium je pro běžný liturgický provoz při NOMu naprosto nevhodné.
Při nějaké pochmurné modernistické slavnosti si ho, jednou za rok, a provedené skvěle secvičeným sborem, dovedu představit jako ozvláštnění jinak naprosto krásnaprosté liturgie NOMu. Je to hudba „temné strany síly“ a má tím pádem určitou růzyplnou makabrózní přitažlivost. Pro vesnický všední NOMík je to však ze stejného důvodu dílo naprosto nevhodné. Naopak třeba pro Buonaserův pohřeb nebo svatořečení si nedovedu představit nic moc vhodnějšího; první z těchto příležitostí bych se dokonce s radostí osobně zúčastnil.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.