Blíží se Popeleční středa. S tou mám pevně spojenu jednu velice silnou liturgicko-hudební vzpomínku.
Skautský oddíl, kde jsem sedm let vedl vlčata, mívá po větší část své historie schůzky ve středu odpoledne. Na Popeleční středu jsem tak vždycky musel sehnat někoho, kdo poslední část schůzky vzal za mě, a pospíchat do kostela Srdce Páně v Kročehlavech na mši otevírající postní dobu.
Ten rok to nebylo jiné. Ostrou chůzí jsem do kostela dorazil jen tak tak na začátek mše. Měla to být slavnostnější mše, se sborem. To v dané farnosti dle mých zkušeností většinou nevěstilo nic moc dobrého ...
Sbor spustil introit. Nevím, jestli zpívali krásně nebo méně krásně, jak moc falešně (značná dávka falše se zdála být stálou součástí provozovací praxe ve všech vrstvách repertoáru), ani v jakém stylu ten zpěv byl. Protože se do mě hluboko zařízla jeho jasně srozumitelná slova z knihy proroka Joela:
Kněží, služebníci Hospodinovi, ať pláčí mezi předsíní a oltářem a říkají:
Ušetři, Hospodine, ušetři svůj lid!
Rozdíl mezi mší, jejíž hudební výplň tvoří ohraná mešní píseň, a mší s vhodně vybranými zpěvy tvořícími jednolitý celek s celou liturgií dne, snad netřeba komentovat ničím víc než konstatováním, že od té doby nebyl rok, kdy bych si na tuto Popeleční středu nevzpomněl.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.