Metabolity ducha korábu pouště

Provozovat antikvariát

23. 8. 2014 11:05
Rubrika: O světě

je dobrodružství. Nebo přinejmenším může být.

Rukama vám prochází obrovské množství knih, víc, než byste kdy stihli přečíst - přestože některé pracovní dny v některých antikvariátech bezpochyby skýtají pro čtení nadstandardní množství volného času. S trochou zkušeností se u větší části z nich dá rozumně odhadnout, které má smysl vzít a které naopak nikdy nikdo nekoupí.

Vedle knih z kategorií "to se prodá" a "to můžete hodit rovnou do popelnice" (nebo "zase zpátky do popelnice" - roli zásobovačů nejednoho, i dobrého antikvariátu totiž hrají pilní vybírači popelnic) procházejí antikvářovýma rukama, abych to tak řekl, vzácné perly. Jenže, a v tom je právě drama této fascinující oblasti podnikání, nabízejíc ani antikvář mnohdy netuší, co mu ve skutečnosti prochází rukama. K povaze této královské kategorie antikvárního zboží totiž patří, že taková kniha je pro drtivou většinu zákazníků naprosto bezcenná a toho, kdo zná její pravou cenu (což ovšem ještě nemusí nutně znamenat, že ji chce a může zaplatit), musí najít.

Hledal jsem ve vysokých regálech jednu knížku, která tam podle katalogu měla být. Antikvář, jeden z těch velice zkušených, kteří se obchodu se starými knihami věnovali dávno předtím, než jsem se já, jejich bídný zákazník, naučil číst, si u pultu stěžoval nudící se partnerce jiného zákazníka, jak dnes trh kazí nezkušení internetoví antikváři, kteří zboží neumí patřičně ocenit. On ale ví, jakou cenu co má, a nebojí se si o ni říct, i za cenu toho, že mu teď jdou obchody o něco hůř. Já jsem se v duchu smál. Za jeho spravedlivé ceny nenakupuji.

Zobrazeno 664×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio