Dětem klavír

Nad kanceláří, kde od května trávím podstatnou část každého pracovního dne, je byt, ve kterém bydlí malý  klavírista. Nebo možná spíš klavíristka, nakolik lze něco usuzovat z toho, že mezi svými etudami už asi týden znovu a znovu zkouší podle sluchu vyťukat melodii písničky "Když se zamiluje kůň". I když mám pro dětské muzicírování o něco větší pochopení než kolegové, i mně už to leze na nervy. Malý klavírista je pilný. Chvíli po dvanácté nás jeho "zamilovaný kůň" (popř. o poznání jistěji znějící školní cvičení) upozorňuje, že děti na prvním stupni už mají volno a programátoři by si měli zajít na oběd. Pak někam odběhne, ale než nastane volno i pro programátory, ještě několikrát se k černým a bílým klapkám vrátí.

Když před pár dny mezi jednoduchými cvičeními pro dvě ruce a "zamilovaným koněm" zkoušel nějakou do omrzení ohranou melodii zahrát o pár kláves vedle, uvědomil jsem si, jak skvělým nástrojem klavír je pro vstupování do světa hudby. Pro svou nízkoprahovost.

Úplně malé děti rády sedí někomu na klíně a, když se jim to dovolí, buší celýma rukama do kláves a radují se, jaký to dělá ohlušující rámus. Potom, když začnete chodit do hudebky, měli byste pro dokonalou techniku možná hrát všechno to a jenom to, co řekne pan učitel, a přesně tak, jak to řekl pan učitel, ale když se pan učitel nedívá, můžete velice snadno a brzy dělat pokusy se zamilovaným koněm, s tím, co se s melodií stane, když se na klaviatuře o kousek posune, ... protože tóny jsou poskládané pěkně jeden vedle druhého, od nejhlubšího po nejvyšší, a čekají na váš povel.

Ve věku našeho malého klavíristy jsem hrál (nutno přiznat, že výrazně méně pilně) na zobcovou flétnu. Ta je proti klavíru neodolatelně levná a přenosná. Uši sousedů drásá srovnatelně, protože, ač nemá zvuk tak silný, zní velice pronikavě a obvykle méně libě. Zahrát některé tóny čistě je technicky poměrně náročné a pazvuky vznikají snadno a rychle. Tóny se před nezasvěcenými skrývají v prstokladech, které jen zčásti tvoří jakousi víceméně intuitivní postupnou řadu. Chcete-li ochutnat kouzlo polyfonie, musíte si k sobě najít dalšího muzikanta, protože flétna víc tónů najednou zahrát neumí. A konečně - se zobcem v puse si nezazpíváte.