(Když se jednou něco spolkne, žádná z cest, kterou to může být přivedeno na světlo Boží, není příliš čestná. Na blogu s tak přiléhavým názvem to ale snad projednou nepohorší.)
Spolknutá pointa předposledního článku by se víceméně vešla do zkratky "SC 101". Jeden ze článků posledního koncilu, které praxe následujících desetiletí jakoby vypustila, ustanovuje, aby se klerici i nadále modlili oficium latinsky.
Nejsem si jistý, zda se přejitím, resp. přecházením 101. článku konstituce o liturgii stala církvi nějaká vzhledem k jejímu poslání závažná škoda. S velkou pravděpodobností poklesla úroveň znalosti latiny mezi katolickým duchovenstvem - protože "co se nepoužívá, to krní až mizí" a naopak každodenní setkávání se s cizím jazykem může být poměrně účinnou cestou k osvojení si a/nebo udržení jeho znalostí, jak demonstruje i příklad polského kněze zmiňovaného v předchozím článku. Od znalosti latiny pak odvisí možnost snadného přístupu ke starším církevním autorům (bez zkreslení překladu a bez filtru toho, jaká díla někdo považuje za přeloženíhodná), možnost univerzální teologické diskuse, a možná i určitý typ racionality. (Protože použitý jazyk do jisté míry ovlivňuje způsob myšlení.)
Vidím tu ještě jeden silný moment - český breviář zmiňovaného polského kněze je, pokud dobře rozumím, výrazem lásky. Podobně latinský breviář by mohl být výrazem lásky k univerzální církvi.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.