"Uhodil" mě úvod k prosbám ze společných textů o pannách.
Náš Pán Ježíš Kristus stále povolává k životu v panenské čistotě ty, kdo se mu chtějí zcela zasvětit. ...
Je možné, že do textu "včítám" něco, co v něm samo obsaženo není, nebo je, ale ne tak ostře. Zdá se mi ovšem, že tu před sebou máme vyjádření takového pojetí povolání, které přičítá velký kus iniciativy povolanému člověku. Hrubě řečeno "Bůh povolává ty, kdo chtějí." - (Zatím) nehodnotím, jenom konstatuji.
(Nemám oficiální vydání latinského originálu. Pokud však tady text věrně reprodukovali, je tento úvod k prosbám velice svobodnou kreací české překladatelské komise.)
Vámi uváděný zdroj "tady" je velmi důvěryhodný. Ještě mě nikdy nezklamal.
Ale u překladů proseb je to běžné.
Obecně si pomalu začínám zvykat, že slova článků, liturgických textů, homilií, hymnů, cred, .... nemají vlastně význam.
Autor textu či překladu chtěl cosi (nezachytitelnou myšlenku = svůj názor) vyjádřit, nějaká slova použil, co tím myslel, to nikdy nezjistíme, můžeme na to mít jen odlišné názory. Můžeme si do toho projektovat (včítat) co chceme. Že je to prý způsob, kterým k nám mluví Bůh.
Nevím, jak hlasatelé této teorie přišli na to, že to mluví Bůh a ne ďábel. Musejí to nějak poznat. Asi tím, že mírou všech věcí je člověk.
Strašně mě to sere.
„Strašně mě to sere.“
— Však vás nikdo nenutí zůstávat v Koncilní Humanistické Sektě. Zůstáváte její součástí, protože sám chcete. Tak si pak nestěžujte na podstatnou součást její věrouky. To je jako bych si já stěžoval, že my máme povinnost věřit právě to, co Církev vždy a všude učila. Prostě to tak je. Kdybych to věřit nechtěl, tak z mé náboženské společnosti vystoupím a hotovo.
V breviáři mé milované KHS jsou texty různých stupňů smysluplnosti, pravověrnosti a modlitelnosti. Značky "modli se ostražitě" patří zejména před hymny a prosby, texty to nebiblické, (poměrně) novodobé a nedostatečně tříbené. Doufám, že mezi nimi časem projde nějaký očistný oheň.
U liturgických textů nejsem připravený smířit se s tím, že některé z nich nemají význam nebo jsou zvrácené. Blábol nemá v liturgii právo na existenci.
Toho, že by někdo přímo tvrdil, že k nám Bůh promlouvá skrze naše projekce, jsem si nevšiml.
Nicméně pro rozlišení, které z vnitřních i vnějších popudů různého druhu jsou kompatibilní s Božími cestami, které ne, a které mezi těmi kompatibilními jsou pravděpodobně lepší, určité nástroje máme.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.