V práci na mě "udeřili", že už je nejvyšší čas přestat říkat "někdy v srpnu nebo v září" a přinést termín, kdy si milostpán vezme dovolenou. (Takhle bych to řekl já. Kolegové byli vlídnější.) I slíbil jsem, že v pondělí už bude v té věci jasno.
Již loni jsem pokukoval po Velehradu, ale nakonec jsem si ho nechal na později - pokud si dobře vzpomínám, hlavně kvůli tomu, že jsem měl zajímavou brigádu, k tomu několik dalších rozdělaných věcí, a bylo mi líto času. A tak se na místo, bájemi spojené s působením byzantské misie, vydávám až letos.
Rád se před sebou i před druhými tvářím jako zkušený a zdatný vandrák (to slovo tady poněkud vyčnívá, ale zdá se mi mezi slovy s podobným významovým polem nejtrefnější; "tulák" totiž implikuje bezcílnost a "poutník" zase, alespoň v křesťanských kruzích, více či méně silnou náboženskou motivaci), úplně to ale neodpovídá realitě. Chystaná "procházka", ač nijak mimořádně dlouhá, je bezpochyby, počítáno na dny i na kilometry, nejdelší, na jakou jsem zatím kdy vydal. Doufám, ale nejsem si vůbec jistý, že po měsících prosezených u počítače budu mít dost sil dojít do cíle. Je těžší spočítat časovou náročnost cesty, takže se může docela dobře stát, že i když síly budou, na Velehrad dojít nestihnu. Přemýšlím, kolik dní jsem schopný nosit stejné triko, protože si na jednu stranu z loňských kratších cest pamatuji, jak odporné je mít na sobě stejné byť jen dva dny (letní dny s krosnou na zádech jsou hodně upocené dny), na druhou stranu s sebou nechci nést zbytečně moc oblečení. ...
Dosud jsem byl zvyklý chodit a plánovat cestu podle zelených map KČT 1:50 000. Vždycky jsem vystačil se dvěma nebo třemi takovými mapami. Naivně jsem počítal s tím, že tentokrát bude map jen o trochu více. Když jsem ale potřebné mapy vyhledal podle listokladu, bylo jich víc, než se mi zrovna chce najednou kupovat. Zároveň bylo jasné, že pro naplánování trasy už dost dobře nepůjde složit mapy vedle sebe, ani na stůl, ani na koberec. Leda že bych s nimi vyběhl někam ven, na náměstí nebo na hřiště :) . Dlouhou trasu je potřeba plánovat z adekvátního nadhledu. Pro hrubé naplánování směru jsem si tedy opatřil automapu ČR 1:500 000. Pro hledání cest, po kterých půjdu, jsem zvolil mapy Shocart 1:100 000. Zatímco map "padesátek" bych na stejnou cestu potřeboval zhruba deset, "stovky" stačí čtyři. Finanční úspora je citelná. Také se v menší sbírce map budu lépe orientovat.
"Stovky" od Shocartu mají proti mapám KČT ještě jednu "výhodu": nemají na zadní straně informace k jednotlivým pozoruhodnostem. Tak mě nebudou svádět k uhybání z cesty, na které - ó jak odporně dospěle to zní - nebudu mít čas.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.