Nedávám pozdravení pokoje. Nikdy a nikomu. Někteří lidé mi chodí potřást ploutvičkou a soucitně se na mě dívají: "chudinka nesmělý, přece ho tu nenecháme jen tak stát."
Že je nevkusně nesmělý, to on nijak nezpochybňuje. Že nemá rád pozdravení pokoje, to už určitě vícekrát někde napsal. Ale o tom to není. Na to, aby dvěma nebo třem nejbližším cizím lidem zmáčkl ruku a zamumlal "Pokoj Vám," je ještě smělý dost.
Proč vám tedy, kdybyste mě našli stát pod kůrem ve vašem kostele, nebo třeba zavítali do našeho, nedám pozdravení pokoje? Protože by to byla lež jako věž.
Pozdravení pokoje není součástí mše jako oddechový prvek pro uvolnění mentálního napětí pohybovou aktivitou; není to ani nevydařený pokus o podpoření vzniku osobních kontaktů v rámci obce. Je to symbolické vyjádření jednoty církve, a to jednoty založené přijímáním z jednoho chleba a jednoho kalicha. Proto je také zařazeno chvíli před přijímání.
Od stolu Páně však církev od počátku vylučuje těžké hříšníky. Protože nekajícím těžkým hříšníkem jsem, do této eucharistické jednoty nepatřím.
Kdybyste mě našli stát pod kůrem ve vašem kostele, nebo třeba zavítali do našeho, nedám vám pozdravení pokoje. Ani vy mi ho nedávejte. Mohlo by se říci "naše pozdravení pokoje je symbolem péče církve i o její nemocné a mrtvé končetiny". Na to odpovídám, že adekvátním výrazem péče církve o její duchovně mrtvé členy je, pokud jde o účast na eucharistii a s ní spojené symboly, vyloučení, ne lhaní jednoty, která není.
(Proto také nefandím tomu, když někteří vřelosrdeční křesťané, příp. sami duchovní správci, využívají pozdravení pokoje k tomu, aby navázali jakýsi minimální lidský kontakt s neznámými příchozími. Nic proti navazování kontaktů s okounějícími pohany a jinými neznámými tvářemi, je to jistě nesmírně bohulibá pastorační aktivita, ale pokud se k tomu zneužívá pozdravení pokoje, zatemňuje se tím jeho pravý význam.)
Nejdůležitější slovo jste, huso (omlouvám se, ale ta přezdívka je prostě neodolatelná), lokalizovala velice přesně. A odpověď na poslední otázku zní "nijak". Nebo snad spíš "po těch cestách, po kterých je zvyklý dávat se nekajícím hříšníkům." Viz např. antifonu k Magnificat z nedávné památky sv. Augustina.
Oslovujete-li mě mojí přezdívkou, rozhodně mě to neuráží, (tím spíš, že mým dotazováním možná přestává být pouhou přezdívkou) dromedáre.
Neobjasnil jste mi to moc, pokud bych to neměla chápat tak, že očekáváte cosi od druhých, aniž byste byl ochoten nabízet a ještě se nezdráháte je soudit, když jejich jednání nazýváte lží. A takto bych to chápala věru nerada. Nechtěla jsem kritizovat, chtěla jsem porozumět, marná snaha, asi, tak se nezlobte.
Přeju hodně zdaru, píšete dobře.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.