Metabolity ducha korábu pouště

Zbabělým vlévá odvahu

16. 5. 2013 21:08
Rubrika: Nestal jsem se mnichem | Štítky: Erasmus

V jednom z předchozích článků byla řeč o tom, jak jsem, inspirován příběhem jednoho z pouštních otců, zkoušel přesvědčit své zamilované srdce, že jeho choutky vedou k nežádoucím koncům - a jak ten pokus ztroskotal.

Pozorný čtenář si jistě všiml, že se tu - poměrně záhy! - vede "boj" jednoznačně defenzivní, přičemž "bojovníkovi" jaksi chybí něco, o co by se mohl opřít. Ale to zatím nechme být - on to totiž v té době takto nereflektoval a ono "utkání" mělo ještě přinejmenším jedno další dějství v podobném duchu.

 

"Hele, srdce, přestaň vymýšlet nesmysly. Ona za necelý půlrok odjede zpátky do Němec, a co pak, he? I kdybych s ní nakrásně chodil, ten vztah by neměl žádnou perspektivu. Město, kde studuje, je hrozně daleko. Se svými současnými příjmy bych ji mohl jet navštívit stěží čtyřikrát do roka - a spíš ani to ne. Zbývají mi ještě dva roky školy ... To žádný normální vztah nepřežije."

"Pche, srabe ... Já bych prostě dostudovalo na té škole, kde studuje ona."

"To jsi dobré :) Kdo by to asi tak platil? A vem laskavě na vědomí, že na to, abych mohl studovat na německé vysoké škole, nemám jazykovou výbavu. Psát německy diplomku ... hrůza pomyslet. To bych prostě nedal."

"No tak bych tam alespoň jelo na rok na Erasmus. Ten poslední rok už by se nějak přežil."

 

Personifikace "srdce" je samozřejmě jenom literární prostředek - nenašel jsem ale lepší způsob, jak komunikovat zkušenost, kdy v sobě samém člověk zakouší působení čehosi, co je úplně z něj a přitom úplně cizí; zdroje nápadů, které by se půl roku předtím i půl roku potom zdály šílené nebo byly zhola neuskutečnitelné - a jejichž uskutečnění třeba drobně, ale významně posouvá obzory i hranice možného.

Tohle byla jedna z nejsilnějších takových zkušeností. Zčista jasna jsem v sobě našel odvahu jet sám na několik měsíců studovat do ciziny. Já, člověk značně zbabělý, kterého do té doby nikdy ani ve snu nenapadlo, že by něco takového mohl podniknout. Takže až poté, co mé "srdce" vyrukovalo se svým smělým nápadem, jsem začal zjišťovat, jak to vlastně je s kvalifikačními a finančními podmínkami. Do té doby jsem si myslel, že Erasmus je pro studenty nejen nadprůměrně jazykově vybavené, ale především nadprůměrně bohaté. Že stipendium je podstatnou složkou Erasmu, pro mě bylo velice zásadní novinkou. (Asi netřeba říkat, že bez něj bych mohl svému "srdci" s klidem říci, ať přestane plácat nesmysly, protože bych na studium v cizině jednoduše neměl.)

"A víš ty co, srdce? Sice s ní nechodím a chodit nebudu, ale ten tvůj nápad je fakt hustý. Tak tě beru za slovo. Zkusíme dostat se na Erasmus."

 

A ono to vyšlo. Nemůžu se plácat po rameni, že jsem něco dokázal - zatímco na jiných oborech se o místa na zahraničních univerzitách svádí tvrdé boje, já jsem byl ten rok mezi pražskými katolickými teology jediný, kdo měl vůli vyjet, a tak jsem "mandát" dostal i přes nevalné studijní výsledky a bídné jazykové znalosti. Mohl jsem sice jet i na tu školu, o které byla řeč výše, rozhodl jsem se ale pro Erfurt. Zejména proto, že jsem stále ještě svou budoucnost spojoval s klášterem v západočeském pohraničí, a o milovanou dívku jsem se tudíž ucházet nechtěl; tím pádem pro mě bylo náročné pravidelně ji potkávat a nechtěl jsem své trápení (prosím, nečíst nějak ultraromanticky) zbytečně prodlužovat; také jsem ale nechtěl být pokud možno o nic méně "hustý" než ona - a ona přeci přijela úplně sama do cizí země, jejíž řeči nerozuměla ani slovo, nikoho tu předem neznala ...

Erasmus se plánuje na rok dopředu. Kdyby vše šlo podle původních plánů, byl bych v létě už "z kola venku" a učil se modlit a pracovat v novodvorském rytmu. Zjara ale už bylo jasné, že v létě do kláštera nevstoupím - není totiž rozumné dělat takový zásadní krok uprostřed dlouhodobých hlubokých pochybností. (O tom, že ty pochybnosti měly vedle "podnětu lákavého", ženy, vedle níž prožít život se zdálo být značně atraktivní možností, i "podnět skřípavý", souhrn zkušeností své zásadní nedostatečnosti v řadě oblastí pro mnišský život důležitých, už dlouho chci něco málo napsat, ale těžko a nepříliš veselo se o takových věcech píše, takže se těmto tématům stále úspěšně vyhýbám.)

 

Zobrazeno 1323×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio