Interpolace a černé puntíky

Neproměnné mešní texty, zejm. běžné eucharistické modlitby (I - III), člověk za 25 let života poměrně dobře zná, i když se o to zvlášť nesnaží. Protože jsou pro mě významné, poslouchám je obvykle docela pozorně.

Mám jeden velký dluh - zatímco v liturgických předpisech pro oficium se hrabu dosti často, závazné normy pro slavení mše nemám ani přečtené. A tak s jistotou nevím, zda kněz smí podle svého uvážení libovolně parafrázovat či rozšiřovat některé nebo všechny modlitby předepsané v misálu. Předpokládám ale, že ne.

Mnozí kněží i biskupové rádi mešní texty tam či onde upravují, často "za pochodu". Nemám to rád. Za každou interpolaci v duchu dávám celebrujícímu knězi černou tečku.

Aby bylo jasno, vím, že v počátcích křesťanství nebylo misálů. A vím, jak a proč postupně vznikala závazná znění liturgických textů.

Nejsem principielně proti tomu, aby zase bylo možné měnit nebo úplně improvisovat třeba i eucharistickou modlitbu, jako to bylo možné tehdy. Protože jsem úzkoprsý legalista, chtěl bych ale, aby byly přesné normy stanovící, kdy a kdo to smí dělat. A protože nemám rád plytkosti, přál bych si, aby ty normy byly poměrně přísné ...

Velká černá tečka: "Tady někde bychom měli vzpomenout živé a zemřelé a tak improvizovaně zahlásím, za koho je dnešní mše obětována."

Podobně velká černá tečka: "Je potřeba probrat lidi ze stereotypu, a tak někam zamíchám narážku na pointu dnešního kázání." (Do výzvy k modlitbě Páně? Před Agnus Dei? Vyrobím si úplně novou kolektu? ...)

Černá tečka přes půl stránky: "Ta eucharistická modlitba je žalostně suchá, musím ji trochu zdnešnit, nebo možná tady přidat košatou vedlejší větu ... řekněme, o Panně Marii?"

Jakkoli interpolace mešních textů nemám rád principielně, velikost černé tečky je nepřímo úměrná formální a obsahové kvalitě interpolace. Když už někdo chce v kánonu jmenovat některé živé nebo zemřelé, třeba proto, že se tím cítí zavázán těm, kdo mu dali tři stovky "štolu", měl by se na to také připravit. Mj. naučit se seznam jmen vkusně formulovat; naučit se přede mší přečíst jména těch, kdo jsou zrovna aktuální; a mít papírek s nimi připravený na vhodném místě.

Stejně tak pokud jde o jiné zásahy: když už se někdo cítí oprávněný měnit předepsané mešní texty, měl by si svoje "inovace" předem připravit, v odpovídající formě a teologické i literární kvalitě. (Možná je na světě pár lidí, kteří dovedou "z fleku" vystřihnout liturgický text na "misálové úrovni". Na základě dosavadních zkušeností si ale troufnu s dost velkou pravděpodobností prohlásit, že Vy, otče, který můj článek čtete, mezi ně nepatříte.)