Metabolity ducha korábu pouště

Srdce v mrazáku

20. 2. 2013 21:38

(Plynule navazuji na předchozí článek této rubriky.)

Jak již řečeno, brzy jsem si všiml, že té německé dívce věnuji značně nadstandartní pozornost. "Nejsem zamilovaný?" musel jsem se ptát. "Ne," zkoušel jsem přesvědčit svůj deník a rozvíjel sofistikovanou argumentaci. Ale zakrátko jsem si musel přiznat, že ona hyperaktivita mého srdce není jen přechodná reakce na nezvyklou situaci a neplatí němčině nebo zajímavým informacím ze zahraniční teologické fakulty, ale té, která tu německy mluví a mj. třeba i ty informace má.

Divím se trochu, že mi po minulém článku nikdo nevynadal, alespoň komentářem. Mají všichni a všechny tak velkorysý smysl pro humor, nebo neznají přísloví? "Kam čert nemůže, pošle ženu." To jsem si tenkrát řekl, jsa si jist podporou mnoha generací mnichů pouštními otci počínaje. A jal jsem se hledat a brousit duchovní zbraně a vymýšlet válečné strategie.

Zase uplynula nějaká doba a mně docházelo, že tu něco nesedí. Že jsem šmahem zaškatulkoval jako ďábelské pokušení něco, co bylo pro můj život velkým obohacením. Možná to nakonec opravdu je nástraha, která mě má svést z cesty k řeholnímu životu, ale takové rozlišení se nestřílí od boku.

Napadá mě, že by se můj seriál, v narážce na jeden Kristův výrok (spíš mudroslovný než zjevitelský), mohl jmenovat také "Jak slepý vedl slepého a padal do jam". Je pošetilé znát svévolně vybrané kousky ze staré mnišské literatury a myslet si, že na základě toho umím "řešit problémy mnišsky".

V tomto momentu jsem se rozhodl nespoléhat se jen na svůj úsudek, ale poprosit o pomoc někoho snad duchovně i lidsky (neodděluji, rozlišuji) zkušeného. Nejbližší "odvolací instancí" mi byl můj tehdejší zpovědník.

Za dosavadní postup mi vynadal a dal mi dvě jakási vodítka, částečně protikladná: Zdůraznil, že je rozdíl mezi tím, co je pro mě přitažlivé, zajímavé, krásné, ... - a tím, co si svobodně volím. Dále řekl, že sympatie je správné přiměřeně projevit, a ne křečovitě skrývat. Kromě těchto dvou vodítek mi nic víc nedal. Že teď ještě není správný čas na rozhodování, jestli vstoupím do kláštera nebo ne. Ať tomu nechám volný průběh.

(Poznámka: schválně neuvádím jména a snažím se ostatní aktéry svého příběhu příliš neidentifikovat. Přesto někteří moji známí toho nebo onoho člověka poznávají. Těm kladu na srdce, aby nezapomínali, že vyprávím s odstupem mnoha měsíců, že moje paměť je děravá a selektivní, ... Není vyloučené, že někomu vložím do úst něco, co by sám nikdy neřekl, nebo změním smysl jeho výpovědi k nepoznání. Dělejte tedy z mého vyprávění úsudky maximálně o kvalitách vypravěče, a nikdy o dalších "postavách".)

Ve stejné době jsem se obrátil na jednu řeholnici, kterou jsem kdysi slyšel jen mimochodem mluvit o tom, jak její novicmistrová nepovažovala za špatné, když se některá sestra v průběhu noviciátu zamilovala. Zdálo se mi, že by mi mohlo pomoci v orientaci, kdybych o té věci věděl víc. Několik citátů z dopisu, pro mě velice vzácného (bez dovolení autorky, snad promine):

  • zamilování na začátku řeholní formace není od věci. Zejména v případě, že tím člověk ještě neprošel dřív. Jestli to už má za sebou, tak je to lepší. Ale jestli ještě vůbec nikdy nebyl pořádně zamilovaný a najíždí na "řeholní dráhu", tak se to docela hodí, aby se zamiloval.
  • Proč?
    • jestli tvrdím, že miluji Boha nade všechno, je dobré, když mám pojem o tom, jak silná dokáže být už ta lidská láska (a ta v zamilování přece dovede být dost silná). Zamilování na začátku "řeholní dráhy" představuje skvělou příležitost "otestovat si", jak to s těmi láskami v mém životě vlastně je. Je láska k Bohu opravdu tak silná, že si uhájí první místo i v případě možných lidských "zamilování"?
    • Někdy se může stát, že člověk najede na řeholní dráhu, aniž by vůbec někdy předtím "uvedl do funkce" ty nejobyčejnější schopnosti svého srdce (tj. schopnost mít někoho obyčejně lidsky rád, mít o někoho obyčejný citový zájem, aniž by furt uplatňoval nějaké své humanitární záchranářské ambice) - prostě si myslí, že to má v hlavě všechno srovnáno, a že nějaké ciťáky jsou pod jeho úroveň. Je to však jakoby měl srdce v mrazáku. A teď ho najednou ta zamilovanost hezky rozcvičí a konečně to své srdce z mrazáku vyndává. A zjišťuje, že vlastně i ve vztahu k Bohu má citová zaangažovanost své důležité místo.
    • Zamilovanost v období formace má navíc tu výhodu, že člověk má v tom období zpravidla docela zkušeného člověka (formátora), který ho doprovází. Takže není na to úplně sám. Pokud je tedy ten formátor rozumný a dá se s ním o životě bavit, a pokud je ten formovaný ochotný nechat se doprovázet i v delikátních (srdečních) záležitostech, může se ta zamilovanost stát docela dobrým cvičištěm. Cvičištěm v otevírání srdce pro druhé lidi. A případně i cvičištěm pro budoucí situace, kdy se třebas zamiluje a bude to potřebovat zvládnout - zrale a ve věrnosti učiněné volbě.

 --- dlouho nad článkem sedím a nemůžu se dobrat žádného kloudného závěru. Tak ho nechávám neuzavřený. Laskaví čtenáři prominou.

Sdílet

Komentáře

LukášD Myslím, že dost často to bývá přesně naopak: "Kam Bůh nemůže, tam pošle ženu..." "Amorův" šíp pak v zasaženém člověku otevře dveře, které už se nikdy nezavřou (nebo spíš zjeví muži ránu v boku, kterou je "chybějící Eva"). Ty "otevřené dveře" však mohou zůstat otevřeny buď i pro "chybějící Evu", nebo "pouze" pro "samotného" Boha, každopádně je to navždy otevřená rána, výzva, vzbuzení žízně, objevení vlastní slabosti a bezbrannosti a poznání "nesamostatnosti" a existenciální potřeby "druhého"/"Druhého". Ale o tom vlastně jinými slovy píšete také.

maajinka
Bohu díky, že šlo o děvče. Jsou případy, že... ... a je jich dost.

Lucie007 Souhlasím s LukášD: "Kam Bůh nemůže, tak pošle ženu..." Žena nemá být brána jako něco méněcenného, zlého.... Spojení kam čert nemůže..... se mi nelíbí. Neukazuje to důstojnost ženy, ba právě naopak, co Panna Maria a další svaté ženy... ?
V mém případě to bylo, kam Bůh nemůže, pošle muže, a jsem za to moc ráda dnes:-).
Jeden kněz vypráví o svém povolání a životě, a říká tam jasně, pokud se někdo chce stát knězem, řeholníkem..... proto, že ženy jsou špatné, tak je to špatně. Dovolím si sem přidat odkaz, je to sice na delší dobu, ale myslím, že to stojí za to, si to poslechnout:-) http://www.gloria.tv/?media=402037

Fifi Teda, narazila jsem na tento seriál až teď, dost dlouho potom, co byl sepsán. A musím říct, klobouk dolů! Moc pěkné. Pokusím se si to šetřit, aby mi vydržel aspoň do konce týdne...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio