Již delší dobu si říkám, že by snad bylo dobré napsat něco o svém (ne)vstupu do kláštera před více než dvěma lety. Jednak pro ty, kdo mě znají - protože jsem o tom nikdy moc nemluvil a přitom jde o jednu z nejzávažnějších etap mého dosavadního života. Také ale pro všechny ostatní.
Signály jsou plné článků o hledání a uskutečňování osobního "povolání". Bezpočet textů na téma "jak jsem našla svého manžela" (a příp. o následujících etapách vztahu a šťastném překonání obtíží), přiměřeně méně často "moje cesta ke kněžství", "krásná, šikovná a inteligentní slečna se rozhodla dát svůj život úplně Kristu" apod. Snad tedy bude užitečné, když přidám něco z méně vítězného soudku - dalo by se to nadepsat třeba
(romanticky 1) "jak jsem několik let šel po cestě, která nikam nevedla,"
(romanticky 2) "jak jsem se (přinejmenším domněle) ze všech sil snažil odpovědět na volání, které však zřejmě nebylo adresováno mně"
(mravoučně) "jak jsem si při rozlišování povolání počínal přesně tak, jak se to dělat nemá"
a ještě všelijak jinak.
Protože zatím (i přes zmíněný dvouletý odstup) nejsem schopný všechno důležité uspořádat do jednoho článku a všechno méně důležité dát stranou, rozhodl jsem se napsat postupně jakýsi seriál kratších i delších článků dívajících se na celou věc z různých úhlů. Založil jsem pro ně samostatnou rubriku s prozaickým názvem "Nestal jsem se mnichem".
Beru to na vědomí.
Jednou napíšu "jak jsem opustila iluzi obecně přijímaných představ o povolání" :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.