Metabolity ducha korábu pouště

Když ptáčka lapají...

18. 11. 2012 16:09

(Volně navazuje na předchozí článek.)

Počínaje prázdninami 2006 jsem pak do kláštera jezdil každý rok. Vždycky na týden v létě. Od té doby, co jsem (na podzim 2007) nastoupil na vysokou školu, jsem se vždycky těšil, že v zimě složím zkoušky včas a stihnu ještě jednu návštěvu před začátkem nového semestru. To ale - protože nejsem nijak dobrý student - vyšlo jen jednou, v prváku.

Jezdil jsem do kláštera jako host a nikdy jsem se ani slůvkem nezmínil o svém plánu tam po dokončení studia požádat o přijetí.

(...)

V srpnu 2009 jsem pak seděl v pracovně otce novicmistra a mluvil s ním o tom, že bych příští léto rád nastoupil postulát.

"Proč ses o tom nezmínil nikdy dřív?"

"Protože jsem se chtěl o vstupu a nevstupu do kláštera rozhodovat svobodně - a říkal jsem si, že když ptáčka lapají, hezky mu zpívají."

"To byl zbytečný strach. My máme povolání hodně. Nepotřebujeme tě."

Zobrazeno 2398×

Komentáře

Lucie007

Díky za článek:-). Velmi oceňuji otevřenost autora. Osobně bych to asi ještě nedokázala, ale možná časem přijde ta doba i pro mě.

Pravda je, že vstup do kláštera se naplánovat opravdu nedá:-)), vlastní zkušenost:-).

Další pravda je, že bohužel i v dnešní době, nebo přesněji pár let zpátky, 2000 - 2005 jsem se setkala s komunitou, která u nás začínala, takže jelikož členů měli velmi málo, bylo někdy to lanaření velmi cílené, zvlášt zaměřené na mladé 15 a více, kteří ještě nejsou zralí, protože se s nima dá manipulovat.... Od té doby tam nejsem, takže nevím, podle zpráv ale myslím, že se v mnohém zlepšili, a situace je tam jistě už jiná, než v době, kdy já jsem odcházela.
Pro mě osobně velmi bolestný rozchod, protože nedokázali přijmout moje svobodné rozhodnutí odejít. Takže se představená vyslovila, že jsem ztratila svoje povolání. Nedá se to popsat, ale pro člověka, který se snaží poctivě a uřpimně hledat svoje povolání ta věta může být velmi, velmi bolestná. A těch lidí, kteří zažili něco podobného, kdy se třeba někdo na jejich adresu vysloví, že je Jidáš a pod, a kdy tohle řeknou představení, tak těch je pořádl ještě hodně. A vůbec některé obdivuji, že neztratili víru v Boha, církev..... Protože čím si museli projít bylo doslova peklo.
Dnes už také vím, proč to tenkrát nešlo, a taky, že Bůh má svoje možnosti a vyplatí se důvěřovat Bohu více než lidem.

Je dobré, aby sám jednotlivec zkoumal u druhých, zda to co říkají, je v souladu s jejich skutky, jak se k sobě chovají, zda se nechovají jako farizeové, zda je u nich lidskost.....

majinecka82

S dovolením také já bych se připojila k této debatě.

Mám za sebou3,5 roku řeholního života a určitě v mém případě to bylo tak jak píšeš. Když ptáčka lapají.....

Jenže já tam nešla kvůli nim, abych jim "doplnila" počet.Chtěla jsem sloužit Bohu a žít v Církvi radostná a šťastná....Místo toho však jsem prožívala pravý opak.....

Myslela jsem, že po mé zkušenosti už nebudu nikdy ničím překvapená,ale Tvoje zkušenost je také dobrá....

Nechápu, proč by to někdo měl "vytrubovat", že chce k nim nastoupit příliš předčasně....

Možná, že Tě Bůh ušetřil mnohých sklamání a zranění.

Bůh jim všem žehnej .....

Přeji Ti mnoho Božího požehnání a děkuji Ti za pěkné články.

Někdy je dobré nebýt pyšným mnichem nebo řeholnicí a kráčet tímto světem s nálepkou "obyčejný laik" než s nálepkou "svatý mnich", ale ke svatosti mít daleko......

Zlatí svatí laici.....

Zobrazit 19 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio