Babička s dědou mají v kuchyni ledničku a na ní magnety připevněný takový dost často se obměňující oblak pohledů - mají docela hodně přátel z Čech i z ciziny a někteří z nich ještě neopustili tradiční papírovou formu dálkové komunikace. A babička a děda, vždycky když nějaký pohled dostanou, dají ho na ledničku, takže jim zůstává na očích, dokud ho nenahradí nějaký novější..
Někdy si všimnu něčeho, co "bylo vždycky", co je samozřejmé a nikdy jsem o tom nemusel přemýšlet - a žasnu. Teď žasnu nad jednoduchým a krásným nástrojem lásky, který potkávám, co svět světem stojí. Díky té ledničce s magnety mají babička s dědou denně na očích svoje přátele, jejich radosti i bolesti, o kterých psali; jsou tam vedle sebe pohledy krásné i nechutně kýčovité - není to galerie, je to nástroj lásky...
Však ono to není přilepené, ale navzájem sešpendlené a sešité (babička je dámská krejčová):-)
Hej, tak to je síla...<br />
Ale přišlo by mi škoda, že když přilepím pohled na zeď, vždycky jednu stranu ztratím.
Pohlednice, je vždy lepší než meil či sms.:)
Moje babička to trochu přehnala a má pohlednicemi, fotkami od první světové po dnešek a mými dětskými kresbami potapetovaný celý byt... :-)
Jo, taková úvaha se mi zamlouvá..
Je to fakt:) člověku to přijde u babičky naprosto normální a nikdy jsem se nad tím nepozastavila...:) máš bod;)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.