Metabolity ducha korábu pouště

Lásko, prosím tě, neplač (Bonaventura o prvotním hříchu)

Právě jsem dočetl Breviloquium od sv. Bonaventury a rád bych se podělil o jedno pozoruhodné místo.

Breviloquium Bonaventura sepsal jako stručný manuál teologie pro přípravu kazatelů františkánského řádu, zejména těch, kterým se z nějakého důvodu nemohlo dostat univerzitního vzdělání. V sedmi částech pojednává postupně o Boží Trojici (trinitologie), o stvoření světa, o porušenosti hříchu (antropologie/hamartologie?), o vtělení Slova (christologie), o milosti Ducha svatého, o svátostném léku (sakramentální teologie) a o stavu posledního soudu (eschatologie). Ve třetí kapitole třetí části mluví "o provinění prarodičů" - vykládá Gn 3. Vyprávění o rajském jablku chápe jako historickou zprávu, což nám může připadat divné, ale ve vrcholném středověku zřejmě nikoho nenapadlo, že by to mohlo být něco jiného. Mě zaujal jeden Bonaventurův postřeh ohledně Adama, protože jsem se v něm jistým způsobem našel:

"Ohledně viny prarodičů je třeba zastávat následující, tedy že žena, když souhlasila s ďábelským pokušením, bažila po vědění, po vznešenosti na způsob Boha a toužila rovněž okusit ze sladkých plodů zakázaného stromu, a tak nakonec přestoupila přikázání. S tím se však nespokojila a nabídla plody ze zakázaného stromu, a tak sváděla muže, který nechtěl proměnit její rozkoš v zármutek, a proto ženu nepokáral, nýbrž spíše projevil souhlas se zlem, k němuž ho žena ponoukala. Okusil tedy nabídnuté ovoce, a tak se z něho stal ten, kdo přestoupil Boží přikázání.

...

Nuže tedy zlákaná žena zlákala muže, jenž se podobně jako ona přiklonil k ... pomíjejícímu dobru a který si příliš cenil partnerství ženy a potěšení z její společnosti a jenž nechtěl ženu pokárat a ani nechtěl vlastní rozkoš proměnit v zármutek. A poněvadž ji měl pokárat, a nepokáral, proto mu byl připočten hřích jeho ženy. Poněvadž dále nechtěl proměnit její rozkoš v zármutek, kdyby ženu od sebe zapudil, proto začal sebe samého přespříliš milovat, a tak se vzdálil od Božího přátelství a upadl do obžerství a do neposlušnosti."

(Bonaventurův Adam možná nijak zvlášť nestojí o jablko, moc dobře ví, že ho nemá jíst, ale ochotně zahodí pravdu i mravní dobro, jenom aby nemusel snášet - co? Evin hněv? Posměch? Uraženost? Slzy? ...)

BONAVENTURA: Breviloquium. Kompendium scholastické teologie, Vyšehrad, Praha 2004. Přeložil C. V. Pospíšil. část 3., kapitola III.

Sdílet

Komentáře

dromedar Považuji za vhodné ke článku přidat jednu vysvětlující poznámku:<br />
Nechtěl jsem tu propagovat Bonaventurův výkled prvotního hříchu (který je - přinejmenším pro mě - nezastávatelný), ale spíš upozornit na dobrý postřeh, že přát si, aby nějaký člověk, kterého mám rád, byl spokojený a neměl zármutek, není vždycky projevem opravdové lásky.

mia-maru Podepisuji se pod tvůj komentář!<br />
<br />
Ale PS: dnes to moc nevypadá, že by Adamové podléhali ženským slzám.

Maftík Zajímavé, díky. <br />
<br />
Proč je pro Tebe Bonaventurův výklad prvotního hříchu nezastávatelný?<br />
Jinak, podobný výklad jako ten jeho jsem četl i v knize Pozor, srdce muže! od Johna Eldredge, kde také označuje jako ten hlavní problém to, že Adam dal přednost ženě před Bohem ...<br />
<br />
Ještě komentář k "bažila po vědění" ... ani mi nepřijde moc překvapující, že tohle napsal františkán. Jinak třeba ukrajinský existencialista Lev Šestov vidí kořen prvotního hříchu právě v té touze po poznání. Uvádím to jen jako zajímavost, v té souvislosti jsem si na to nemohl nevzpomenout.

dromedar Maftík: V době psaní předchozího komentáře jsem považoval za nepřijatelné především to, že Bonaventura (v souladu s dobovým stavem přírodovědy a biblistiky) chápe daný biblický text jako historickou zprávu.<br />
Teď se mi spíš zdá, že stejně, jako biblické vyprávění o prvotním hříchu má smysl, i když není historickou zprávou, má ho i Bonaventurův výklad na něj.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio