Metabolity ducha korábu pouště

Sáňkování

10. 1. 2009 14:14
Rubrika: O světě | Štítky: čotky , saně , skauti , snih , výprava

U nás na Kladně ještě pořád leží sníh, není ho moc, ale na sáňkování to stačí. Tož jsme se jako vedení oddílu (vedu jeden malý skautský oddíl v jednom malém kladenském středisku) domluvili, že není radno čekat, až ten sníh roztaje, protože u nás většinou moc dlouho nevydrží, a bylo by záhodno vyrazit v sobotu na sáňkovací výpravu. I stalo se.

Jako vůdce oddílu jsem si ráno přišil další velice výraznou záplatu na svůj "z ostudy kabát", když jsem zaspal dva vyzvánějící budíky a probudil se v 8:10 (v 8:00 jsem měl být na druhé straně města...). Naštěstí mám v týmu Plamínka, který narozdíl ode mě bydlí mnohem blíž místa srazu a hlavně nezaspává a vždycky chodí včas. Výprava tedy nekrachla, i když jsem ke Studánce (největší sáňkařský areál na Kladně :) ) dorazil s hodinovým zpožděním.

Po čtyřech hodinách zuřivého sáňkování, když už ani jedna hlava nebyla bez boule a ani jedna ruka nezlomená, jsme se v pokoji rozešli. Šel jsem pěšky lesem domů, táhl za sebou saně a tu krásný kopeček. Rozhlédnu se - nikde nikdo - sednu a už jedu. (Totiž, s tím rozhlédnutím - jezdit sám na saních, to mi připadá asi podobně divné jako třeba sám pít alkohol nebo tak - a potom jsou sáňky přeci jenom spíš pro menší děti :) ) Jak sáňky nabíraly rychlost a já se taktak vyhybal pařezům, vzpomínal jsem si, že když jsme po té cestičce jeli před nějakým tím rokem se ségrou, slušně jsme se vymleli. Brzdil jsem, brzdil, ale boty bez vzorku nic nezmohly. Nakonec jsem byl rád, že ten strom, co jsem o něj čelním nárazem zastavil, stál tam, co stál.

Když jsem se posbíral, shledal jsem, že mě ta adrenalinová jízda připravila o jeden z předmětů lpění - za jízdy se mi totiž smekly po ruce čotky a zahákly se za saně a když jsem byl nárazem do stromu jemně katapultován, roztáhly se mezi rukou a saněmi do takřka dvojnásobné délky, což výrazně snížilo jejich použitelnost.

Nedělám si iluze, že by sněhová pokrývka vydržela ještě čtrnáct dní a nemyslím, že by středisková rada přijala Plamínkův návrh koupit z dotací sněžné dělo, takže nezbývá než těšit se na další sáňkování na příští rok.

Zobrazeno 1318×

Komentáře

lidus-m

Juj, tak to mi si užíváme srandičky teda častějc... :) no.. ať žijou světlušky! :-D (mezi náma.. při tomhle aspoň toliko nezloběj...)

dromedar

Záleží na tom, jak se definuje zlobení. Pokud to znamená "usilovat o bezživotí vlastní nebo svého bratra", tak vlčata při sáňkování zlobí stejně jako normálně (nezapomenutelná je pro mě vzpomínka na podobnou akci asi čtyři roky nazpět, kdy jedno vlče v nestřeženém okamžiku úspěšně zdolalo dva metry vysoký skokánek... - naštěstí jsou vlčata gumová.)

HonzaPilař

tvuj sloh vyrazne pripomina Foglara alias Jestraba v nekterych jeho knizkach. myslim, ze zachrana blogu stoji za to!

dromedar

No, ještě před takovými čtrnácti lety by mi nikdo nemohl zalichotit víc :)<br />
<br />
Co myslíš záchranou blogu? Hrozí snad Velbloudímu trusu nějaké hrozné nebezpečí?

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio