Metabolity ducha korábu pouště

Moje kytara

30. 9. 2008 14:05
Rubrika: O mně | Štítky: Cremona Luby , gibson , kytara

Říkal jsem si, že když už jsem si založil blog, měl bych do něj čas od času něco napsat, nebo ho smazat, aby to nebyl další k desítkám signálovských blogů, které jsou buďto rovnou úplně prázdné, nebo umřely po dvou příspěvcích. Rovnou mazat se mi nechtělo...

 Na konci srpna 2006 se vrátila moje sestra z chalupy a já z vůdcovského lesního kursu Ursus. Ségra se za čtrnáct dní na chalupě naučila od sestřenice hrát na kytaru (tedy, kolik je možné se toho naučit za čtrnáct dní; uměla čtyři akordy a jeden rytmus, ale na jednoduchou písničku už to stačilo). Já jsem si z kursu přivezl přesvědčení, že každý skautský vůdce by měl umět buďto sám na kytaru hrát, nebo mít při ruce někoho, kdo to umí. Když jsem viděl, že "i moje sestra už umí hrát na kytaru" (dr. Kohut OCD říká, že každý muž je ješitný; nevím, jestli je to pravda obecně platná, ale v mém jednotlivém případě tedy je), vyhrabal jsem doma věhlasnou učebnici "Trampská kytara" a začal trénovat. A trénoval jsem a trénoval a trénoval...

 Měli jsme doma kytaru, kterou si kdysi koupila mamá, ale nikdo na ni nikdy nehrál - asi deset let visela na zdi v obýváku, pak ji někdo uklidil do kouta za skříň a tam čekala možná dalších deset let, než se o ni někdo začal zajímat. O tu jsme se tedy se sestrou střídali.

 Když jsem pak konečně i já uměl ty kýžené čtyři akordy, zachtělo se nám zahrát si společně, protože víc kytar dělá víc rámusu. Jenže kde vzít druhou kytaru? (Jasně, v bazaru za tři stovky - ale potom, co jsem koupil elektrickou ladičku - můj chabý hudební sluch vylučuje možnost ladění bez ní - jsem ty tři stovky na kytaru z bazaru prostě neměl :) )

V koutě za skříní ležela ještě jedna kytara - taková divná, ošklivá, visely z ní strhané struny a na těch zbylých čtyřech visela nějaká černá utržená součástka (později mi řekli, že se to jmenuje kobylka). Navíc byla polepená šachovnicovými proužky, co prý byly strašně in v sedmdesátých letech (ty na fotce nejsou - sloupnul jsem je, protože už byly ohavné).

Kytaru takového tvaru jsem nikdy neviděl - usoudil jsem, že musí jít o velkou vzácnost a pojal jsem úmysl trosku zrekonstruovat. Ona "rekonstrukce" nakonec skončila u toho, že jsem koupil nové struny a z kousku tvrdého dřeva vyrobil provizorní kobylku místo zničeného originálu. Naladil jsem - a ono to hrálo!

Chlapík v hudebninách, kde jsem kupoval struny, mi řekl, že moje kytara je "gibson", tak jsem si řekl, že o kytarách asi něco ví a od té doby to říkám taky. Kdybych mu ji byl ukázal, asi by mi radši řekl, ať ji hodím do koše. Vevnitř v "ozvučné skříni" jsem našel nalepený lísteček s datem výroby, značkou atd. Podle značky jsem pak hledal na internetu, co to mám doma za poklad a všichni na "gibsona" z Cremony Luby svorně nadávali.

Já jsem se svým rámusidlem spokojen. Umačknout akord je na něm o poznání lehčí než na naší druhé kytaře, klasické španělce. Taky vydrží podstatně déle naladěné. Zvuk má slabší a méně jasný než většina kytar, které jsem držel v ruce, ale myslím, že kvalita odpovídá ceně - tátovi (který, pokud vím, je úplně nehudební a nikdy se nepokoušel na nic hrát) ji někdo střelil asi za stovku...

Zobrazeno 2436×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio