Metabolity ducha korábu pouště

Manga Ježíš

17. 1. 2011 22:44
Rubrika: O světě | Štítky: manga , Ježíš , Siku , evangelia

Siku: Manga Ježíš, Praha: Volvox Globator 2010.

Manga? O Ježíši? Vida... Knížku jsem si půjčil z knihovny a na dva nebo tři dechy (tzn. skoro jedním dechem) přečetl.

Graficky je krásná, čtenářské oči podobné mým si pochutnají. Že mi úplně nesedí Ježíš jako rozevlátý zakuklenec s vysedlými lícními kostmi a bradkou, to je věc osobního vkusu a svobody uměleckého výrazu. (A trochu zřejmě také "ikonografického kánonu" mangy.)

Vyprávěný příběh není žádný svévolný "ježíšovský román", autor dosti věrně sleduje podání evangelií. Základní schéma bere z evangelia Janova (povolání učedníků, četnost návštěv v Jeruzalémě, pašije, setkání se Zmrtvýchvstalým), ale zařazuje do něj mnoho látky od synoptiků (řadu uzdravení, podrobný příběh Jana Křtitele apod.). Místy těsná vazba na literární předlohu působí až násilně (děj vázne, bubliny jsou moc velké, Ježíš totiž na to, aby slavnostně "dal sodu" farizeům, potřebuje dost místa).

Při čtení jsem se občas musel ptát, pro koho komiks vlastně vznikl. Jak moc je srozumitelný pro toho, kdo nezná historické reálie (kdo byli farizeové, kněží, mesiáš; něco málo o židovské náboženské praxi; jaká byla politická situace v Palestině Ježíšovy doby)? Přebal říká, že si autor "jako křesťan uložil úkol seznámit s Biblí co nejširší veřejnost." Záměr je možná docela bohulibý, zdařilost jeho uskutečnění je ovšem v mých očích spíše nejistá.

Když někdo vypráví Ježíšův život, nevyhne se zpravidla tomu, aby prozradil něco o teologicko-konfesních pozicích, které zastává. Číhal jsem... Siku vůči Ježíši zaujímá přátelskou a uctivou pozici, zřejmě je opravdu křesťan. Zarazila mě ovšem dvě místa: večeřadlo a Getsemany. Ve večeřadle Ježíš říká "Vezměte si ten chléb. Je JAKO mé tělo ...". A v Getsemanech, když se v úzkostech modlí, volá k Otci: "... ale to (tělesné utrpení a ponížení) stále nic není proti potupě, která pramení z odloučení od tebe (od Otce) kvůli hříchu ...". Eucharistický chléb je Kristovým tělem pouze symbolicky a Kristus je na kříži odloučený od Otce. To rozhodně není katolická pozice, a pokud vím, z protestantského spektra nejlépe odpovídá reformovaný (tj. kalvínský) proud.

Zazlívám autorovi jeden "hřích" - už na jako "teologovi", nýbrž jako vypravěči a malíři, že totiž místy zobrazuje nezobrazitelné a vypráví nevypověditelné, někde pak (určitě nechtěně) Ježíše banalizuje.

Zvolený žánr potřebuje efektní akční scény a moc se mi líbí, jak si Siku pohrál třeba s exorcismy (zvlášť dobrá je ta první v synagóze v Kafarnaum, uzdravení dcery Syroféničanky je ovšem také pěkné). Když ale uzdravení chromého podává v přímém přenosu jako postupný zázračný znovuvznik nohy z pahýlu a nechává čtenáře pozorovat jeden po druhém se objevující svaly, už s tím mám problém.

Také mě zaráží, když kreslíř v rámci ikonografického kánonu mangy na Ježíše aplikuje atributy kouzelné bytosti: když se Ježíš modlí např. před nasycením zástupu, vypadá to v podstatě stejně, jako když čarodějky w.i.t.c.h svolávají kouzla. Taková interpretace Ježíše je čtenáři mangy přístupná a nepochybně sympatická, ale bohužel zavádějící. Tady Siku při inkulturaci evangelia do světa mangy šlápnul vedle a Ježíše zplošťuje a o mnoho připravuje, když z něj (implicitně) dělá dalšího z desítek a stovek tuctových komiksových hrdinů disponujících kouzelnou mocí.

Banálně vyznívá příběh dvanáctiletého Ježíše v chrámě: chlapec z Nazareta přichází do chrámové školy a překvapuje tím, že jako jediný zná odpovědi na kontrolní otázky učitele. Evangelista Lukáš, který příhodu o chlapci Ježíši v chrámě traduje, ovšem zřejmě nechtěl ukázat, že žáci chrámové školy kašlali na učení a jediný Ježíš znal alespoň nejzákladnější přikázání Tóry.

Něco pozitivního nakonec: Siku si nádherně pohrál se střetnutím Jana Křtitele s Herodem. Maličko popustil uzdu fantazii a vtipně ukázal na jedné straně Jana jako Božího muže, který se nebojí trochu si umazat ruce montováním se do života mocných (v kontextu víry Izraele je "soukromý život" panovníka věc po výtce veřejná a Boží!) a propagandou, a na druhé straně Heroda jako muže mocného - a zároveň k zoufalství bezradného v drtivém sevření veřejného mínění a své ženy.

Jako celek knihu hodnotím pozitivně. Hledat v ní nějaké "duchovní hlubiny" není úplně na místě, je to ale dobře (umělecky; méně už teologicky :) ) udělané odpočinkové čtení a snad nás hra "najdi 33 rozdílů oproti Ježíši, v kterého věříš" může povzbudit k tázání, kdo vlastně ten Ježíš, za kterým jdeme, je.

Zobrazeno 1808×

Komentáře

PJJ

Ohledně večeřadla... rád bych upozornil na jistou podobnost s muzikálem Jesus Christ Superstar, kde Ježíš pěje: "This bread COULD be my body..."

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio